Protialkoholní léčba má smysl pouze v tom případě, když si uvědomíš, že jsi alkoholik a léčíš se dobrovolně. Minimum lidí už s tímhle vědomím nastoupí na první léčbu, další ho na první léčbě získají, někteří k němu dojdou až při opakované léčbě po recidivách a poslední skupina si to bohužel nepřizná nikdy. Dobrovolně neznamená to, že mi manželka dala nůž na krk, takže jsem si řekl, že to ty tři měsíce vydržím. Dobrovolně znamená to, že už mne nebaví být závislý a chci se změnit. Pokud si toto člověk během léčby uvědomí, pak má šanci nejen se vrátit do plnohodnotného života, ale získá proti ostatním ještě výhody – lepší znalost sebe sama a mezilidských vztahů.

Jak už jsem zmínil, jen minimum lidí si všechno uvědomí ještě před léčbou. Velkým úspěchem je, když člověk k touze se změnit dospěje na své první léčbě. Pokud jsi už alespoň pochopil, že máš s alkoholem problémy a tvoji blízcí na tebe tlačí, abys s tím něco dělal, je dobrým základem do budoucna to vyzkoušet. Teď tomu asi noc nevěříš, ale jestli se cítíš unavený ze svých problémů v práci a ve vztazích, ruce tě po ránu neposlouchají, nemůžeš pořádně spát, nechutná ti jíst a už tě nebaví vymýšlet jak před ostatními zamaskovat každou sklenku, kterou vypiješ, tak si to budeš v léčebně užívat.

Nemysli na to, že budeš nějak omezovaný, že ti bude někdo něco vnucovat, že se nebudeš moci věnovat tomu, co tě baví. Pokud tomu dáš šanci, nebudeš se cítit omezený, budeš dychtivě brát sám a bude tě bavit to, co budeš mít k dispozici. Navíc se ocitneš v prostředí lidí, kde se budeš cítit příjemně a přirozeně, budete mít společné zážitky a nebudeš se muset přetvařovat tak jako dosud. Když tomu dáš šanci, začneš se sám měnit a ostatní příjde samo.

Základní protialkoholní léčba na Patnáctce trvá tři měsíce a pokud už se rozhodneš ji nastoupit, vyplatí se absolvovat ji celou nebo si třeba i nějaký týden navíc přidat. Pokud budeš chtít odejít dříve, neuděláš dobře a ublížíš sám sobě. Po šesti týdnech má člověk často pocit, že je ze všeho venku, je mu fyzicky skvěle, ale připravený ještě není. Až v těch týdnech, kdy se zdánlivě nic zásadně nemění, totiž uvnitř v mozku probíhá to nejdůležitější, člověk se ztotožňuje se změnami a připravuje na návrat do tvrdé reality.

Samotná léčba má mnoho součástí, kromě fyzické detoxikace jde o nastavení základní životosprávy pobytem na režimovém oddělení, psychoterapii, pracovní terapii, sport, relaxace a informační osvětu. Absolvovat tři měsíce na Patnáctce jako vzorný pacient není pro průměrně inteligentního člověka žádný problém, první měsíc na vojně je mnohem náročnější. Kromě toho, že den dostane jasnou strukturu a člověk je chráněn, se léčba na Patnáctce v podstatě nijak zásadně neliší od normálního života, i zde je to o vztazích, o práci, o soubojích, o odměnách a trestech. Je to vlastně taková přípravka na nový život, počítačová hra, ve které má člověk pět životů.